A už toho mám dost!

823 Shlédnuto

BUĎ A NEBO sociálních sítí nás mění. Zatím neumíme dohlédnout, kam to povede, ale někdy to lze aspoň v malém nahlédnout. A zatím to není nic veselého.

Proč se na sociálních sítích jako houby po dešti množí statusy vyjadřující spravedlivý hněv, přeteklý pohár trpělivosti, syrovou pravdu konečně řečenou od plic? Jak je možné, že právě tohle médium se zdá být jejich semeništěm a hromosvodem najednou? Je to jednoduché – mluví amygdala, kus mozku, který se nezměnil od časů dinosaurů – ti sice nebouchali pěstí do stolu, anžto většinou neuměli pěsti, ale cetrum pro bouchání do stolu měli a nám zůstává v podobě víceméně nezměněné. Jeho podstatou jsou praemoce – vztek, vzrušení, strach.

Amygdala je kamarádka Facebooku. Přesněji řečeno – Facebook si velmi hledí zachovávat přízeň amygdaly. Tenhle kousek našich mozků mu totiž více než dobře slouží. Emoce jsou schopny prodat téměř jakýkoli artikl. Z obchodního hlediska jsou zároveň výhodné i v tom, že krátkodobě vypínají kritické myšlení – a tudíž i schopnost rozlišovat, zda dané zboží nebo informaci opravdu potřebujete. A zároveň samozřejmě i schopnost rozlišovat, zda je sdílení vašeho spravedlivého hněvu na sociální síti skutečně nutné.

Ve světě i u nás doma se v poslední době dějí věci, které podtržené a sečtené nejspíš nikdo z nás nezažil. Pokud jste ten typ, který si občas přečte noviny a pak se vrátí ke své práci, nejspíš i vás novinové titulky krapet zaskočí. Pokud k tomu sledujete televizi, říkáte se asi, že se ve světě kolem děje mnoho nedobrého. Ale jste-li aktivní na sociální síti, z děsu nevyjdete. Sítě jsou tak zkonstruované, sdělení na nich s pomocí algoritmu soutěží o naši pozornost, takže – čím hůř, tím líp, amygdala pracuje, nervy jsou napjaté, kritická schopnost uvažovat vypnutá.

Na sociálních sítích se pohybuje několik miliard lidí. Objevují jejich potenciál a žasnou nad možností jejich využití například v souvislosti s pandemií. V tomhle ohledu jsme i u nás doma byli svědky neuvěřitelně operativního propojování potřebných s těmi, kdo měli co nabídnout, sledovali jsme efekt sněhové koule při sdílení videa o užitečnosti roušek a museli jsme uznat, že bez sociálních síti by se pravděpodobně spousta dobrých věcí vůbec neodehrála.

A když se několik miliard lidí jednou za čas naštve a napíše – už toho mám dost, algoritmus rád helfne s tím, aby to bylo opravdu všude a dobře vidět. Snad nám to pomůže pochopit, proč při aktivním působení na sociální síti člověk snadno podléhá dojmu, že se lidstvo rozěluje na nesmiřitelné skupiny. Že právě teď je teba ukázat, koho podporuji a co zásadně odmítám. Právě teď je třeba dát najevo jednoznačný postoj. Že právě teď se láme chleba a musím se rozhodnout. Buď a nebo. Amygdala mluví. Algoritmus přikyvuje. A my posloucháme.

Zkusme si představit, že překonáme ostych a půjdeme to naše „už toho mám dost!“ říct s megafonem na náměstí. Bylo by to těžší, že? Člověk by si to musel trochu rozmyslet, uvážit, jestli zvolil správné publikum, jestli mu to dovoluje zákon, jestli má megafon, popřípadě kde ho splaší – zkrátka by se mu v takové chvíli šiklo to kritické myšlení.

Na sociální síti nikomu neotřeme slzy, nikomu nepodáme chléb, nikomu nedarujeme plášť, nikomu nepomůžeme tlačit do kopce těžce naložený vůz. I sociální sítě ale dovedou pomáhat, přesvědčili jsme se o tom. Dovedou doručit peníze tam, kde jsou třeba. Dovedou spojit lidi vzdálené. Dovedou donést informace tam, kde chybí. Dovedou pomoci najít něco, co se ztratilo. V tom jsou úžasné. Dovedou skutečně spojovat. Dovedou pomáhat jinak než skývou chleba, ale dovedou to.

My na nich ale místo toho čteme a píšeme, že už toho máme dost. Rozhodujeme ve vteřině, buď a nebo, o věcech, o nichž se téměř rozhodnout nelze. Schlamstne nás mašina, která zjednodušuje svět na ostré kontury černé a bílé, nic mezi tím neexistuje. Nemůžeme si dovolit váhat, nevědět, ztapnit se, být nesolidární… V tu chvíli nás všichni manipulátoři světa mají tam, kde nás chtějí mít. V bodě „buď a nebo“, v bodě „nelze couvnout“.

Jenže těch spravedlivých hněvů je tolik, kolik je lidí. Ke komu tedy, k čertu, máme být loajální?

Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábava, kde hra, kde fantazie a čárymáry? Psychiatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju.

Tohle říká v knížce Tracyho tygr Williama Saroyana doktor Pitzinger. Jenže jak tohle narvat do vteřiny, kterou nám na status nebo na odpověď v tom amoku dává amygdala?

To je dřina na celý život, připustit si, že nevíme, že si nejsme tak docela jistí… Zkoušet se v tom celém vyznat, správně a jakž takž zodpovědně se rozhodovat, čerpat z toho, kochat se tím a vážit si toho.

Ostré kontury černé a bílé nás zavírají do trezoru rychlosti a jednoduchosti. Kdo není s námi, je proti nám. Kdo váhá, je zbabělec. Kdo mlčí, souhlasí.

Jasně. Ale pak je tu ještě celá velebnost duhy.

Anna Valentová

Verbíři a krysaři – po ovoci je poznáte (2)

1 780 Shlédnuto

Stínoví lídři v čase viru

Druhá část seriálu Verbíři a krysaři vznikla zcela ad hoc. Chtěli jsme se v časech výjimečného stavu a pandemie koronaviru odmlčet, nezdálo se nám vhodné se zabývat manipulacemi nebo zavádějícími informacemi v interakcích na sociálních sítích, domnívali jsme se totiž, že mnohem nebezpečnější jsou manipulace a hoaxy, šířené v médiích – a těmi se zabývají projekty typu manipulátoři.cz nebo fakescape (a mnohé další), byla by to zbytečná konkurence a štěpení sil.

Bohužel se ale stále častěji setkávám s jevem, který zcela patří do tohoto seriálu i do VOLEBNÍHO SPECIÁLU – a tím jsou, řekněme, stínoví  lídři. Od vypuknutí pandemie sledujeme všichni denně snahy o monetizaci strachu z nákazy (například prodej předražených ochranných pomůcek). Potkáváme však také hvězdy nově zrozené z obav a nejistoty – rádce, kouče, velitele, ne-li rovnou prezidenty.

Člověku, který není lékař, mikrobiolog, zdravotník, důstojník, zkrátka specialista, obvykle jistý přirozený ostych nedovolí vyjadřovat se fundovaně k odborným tématům. Řeklo by se, že je to známka prosté slušnosti. Ze stejného důvodu takový člověk předpokládá u druhých totéž. Někoho, kdo se vyjadřuje nahlas a důrazně, hodnotí situaci, vydává doporučení, zkrátka vystupuje se sebevědomím odborníka, slušně vychovaný člověk bude za odborníka považovat, protože – podle sebe – předpokládá, že by si to za stávající vypjaté situace nikdo jiný než odborník nedovolil.

Chyba lávky! Od počátku pandemie sleduji dva profily. Oba jsou živí lidé, žádní trollové, oba jsou profesí do jisté míry odborníci ve svém oboru a oba jsou poměrně aktivní na sociálních sítích. Jsou dobrým příkladem toho, o čem chci mluvit, přestože zdaleka nejsou jediní. Na sociálních sítích máme všichni tendenci vyjadřovat se ke všemu od politiky po cenu mrkve. Ne každý z nás si tím však dobude suitu následovníků a nimbus hrdiny.

Profily, které jsem zvolila za příklad, se k současné situaci oba vyjadřují s puncem odbornosti. Liší se v tom, že ten, který by se z hlediska profese k problematice koronaviru vyjadřovat mohl – a v tom případě možná i měl – mluví zcela obecně a mírně tajuplně a vytváří mix státnicko – vlasteneckých frází, náznaků o konspiracích a chápavého mentorství. Ten druhý se k situaci vyjadřuje z hlediska své (jiné) odbornosti a řeší převážně politickou část virového průšvihu. Vyjadřuje své postoje buď velmi proklamativně ve větách zvolacích, nebo vysoce odborným jazykem. Domnívá se, že člověk s jinou nebo menší odborností nemůže řečenému rozumět. (To cituji.)

Oba profily se k tématu vyjadřují na své zdi, komentují posty druhých a diskutují ve skupinách. Neoslovují ty, které kritizují, přímo, nýbrž na ně hřímají z bezpečí svého profilu (přesto se k politikům nebo jiným kritizovaným obracejí, jako by je tito mohli slyšet).

A ejhle, má to úspěch. Stále větší množství lidí přidává svá „to jste řekl pěkně“, „taková slova tesat“, „čerpáme u vás jistotu v této těžké době“, srdíčka a lajky a nakonec – „vy byste měl/a kandidovat na prezidenta“.

Proč mi taková věc připadá děsivá? Protože stojíme tváří v tvář hrozbě, která – myslím – přesahuje dosavadní zkušenost nás všech. Protože je možné, že se před její tváří stírají rozdíly v odbornostech, pozicích, zkrátka v lecčems. Protože v tu chvíli čekáme od lídrů, že nám půjdou příkladem, že nám pomohou situaci chápat, že nás povzbudí v konkrétních věcech a že nám vlastním příkladem ukážou, jak by se každý z nás mohl zapojit a situaci řešit. Trávit drahocenný čas rozčilováním na sociální síti, výzvami vládě, které jí neadresujeme reálně, ale pouze řečnicky, mlžit a naznačovat, to je zoufalá ztráta času.

Zájem okolí lichotí každému. Ale když v Evropě i po celém světě hledáme každý podle svých možností cestu, jak se popasovat s COVID 19, bylo by slušné se od prezidentských kandidatur distancovat (a to myslím doslova – ani jeden z ilustračních profilů tu obrovskou chválu nedokázal odmítnout nebo nějak výrazněji redukovat). Využít oblíbenost na sociální síti k něčemu smysluplnému, to by, myslím, schopnosti lídra prokázalo lépe. Říkal to ostatně jeden moudrý muž než šel na smrt. „Po ovoci je poznáte.“

Hlavní děsivý fakt je stejný jako v předchozím dílu tohoto seriálu, tady je onen děs ale zesílen tím, že stojíme tváří v tvář skutečnému nebezpečí – a přesto jsme ochotni se nechat uchlácholit zdáním místo skutečného ovoce. Proto je to apel i na nás, kteří se bojíme a  hledáme někoho, komu bychom věřili a kdo by nás vedl. Mějme na něj tento nárok!

Co tedy s tím?

Kdo se jasně vyjadřuje, obvykle také jasně myslí, dovolím si parafrázovat George Orwella. Zkusme si dříve, než něčí postoj lajkujeme a sdílíme, položit pár otázek. Ptejme se:

  • jak srozumitelně a jednoduše se ke stávající situaci vyjadřují
  • jak relevantní zdroje používají pro své argumenty
  • zda jsou ochotni se o své zdroje podělit a nepovyšují se ve jménu utajených nebo příliš odborných znalostí
  • jsou schopni měnit svá slova v činy a lze to ověřit (výkřiky na vlastní zdi bez prolinku na adresáta můžeme sdílet s přáteli jako více či méně oprávněný povzdech nad šlendriánem, ale lídra to z nás nedělá)

Proto jsme pro vás všechny  na stránce Cui bono začali zveřejňovat příklady dobré praxe – lidí a skupin, které nesbírají body, nýbrž výsledky. Budeme rádi, když ji navštívíte a podíváte se, jak vypadají ti, jejichž jména často ani neznáme, a jaká za nimi za těch pár dní leží neuvěřitelná spousta práce. Děláme to proto, že jednou z nejobludnějších manipulací, kterým je třeba čelit, jsou přisvojené nebo zcela fiktivní zásluhy.

Ano, nejde to dokázat, nejde za to trestat, ale ti lidé, kteří navzdory tomu nabízejí své skvělé nápady zdarma a všem, aby se dostaly tam, kde z nich může něco užitečného vzniknout, ti si to nezaslouží. Budeme rádi, když jim vyjádříte podporu – u nich na stránkách, aby se to k nim skutečně dostalo.

Bude to ještě těžké. Podporujme se a držme si palce. Vytahování a mlžení nechme jiným. Na každém kroku vidíme, k čemu je dobré, když dojde na lámání chleba.

A buďme zdraví!

Anna Valentová

Zaujali jsme Vás? Podpořte nás!

Deset procent Vaší podpory pošleme na projekty skupiny Covid19.cz -Data proti Covid.

Verbíři a krysaři – děláme si to sami (1)

682 Shlédnuto

Ještě jednou k FB přátelům, ale nejen k nim.

Kategorie v nadpisu jsou pomocné. Řadím si do nich lidi, které na FB potkávám a vůbec jejich aktivitám nerozumím. Vlastně ne – to ještě samo o sobě nestačí. Řadím sem lidi, jejichž aktivitám nerozumím a přesto raketovým tempem nabírají přátele a příznivce, zakládají skupiny a vytvářejí společenství na základě záhadného čehosi, jež mně nedává smysl.

Příklad první:

Profil s historií, na první pohled ničím nápadný, zhruba se dvěma stovkami přátel. Během čtyřiadvaceti hodin vstupuje do několika desítek skupin, většinou politicky zaměřených. Vkládá do nich příspěvky odpovídající tónu, který v oněch skupinách rezonuje. Trvá mu tři týdny nasbírat fascinující dva tisíce přátel. Po dvou měsících se ustálí na třech a půl tisících a zakládá skupinu. Skupinu, která nepřináší nic jiného, než skupiny na dané téma již existující.

Přátele nabírá chytře – mísí se tu tváře, které se často objevují v oněch již existujících skupinách, s osobnostmi, jejichž názory jsou touto komunitou s úctou přijímány a sdíleny. Oni jsou pak pro jeho další rekruty zárukou – tento profil je osoba uznávaná většinou, včetně „celebrit“, netřeba se obávat.

Komunikuje naprosto minimálně. Když už v diskusi pod příspěvkem reaguje, obvykle krátkými slogany, popřípadě obrázky vágně navazujícími na téma – ty bývají hrubšího zrna (zvracení nad výroky politiků nebo jejich karikatury ve zvířecích podobách, špatné photoshopové koláže se řvavými nápisy). Tyto reakce mnohokrát opakuje v téže diskusi.

Jeho vlastní příspěvky byly zpočátku podobné jeho reakcím v diskusi a sbíraly spousty lajků. Občas si přivlastnil něčí článek. Jednou za čas zkusmo vložil příspěvek, vyzývající k nějaké radikálnější akci (generální stávka, otevřený dopis na cizí ambasádu, výzva k ochotě zemřít za společnou věc). Když se setkal s negativní odezvou nebo přspěvek zůstal bez odezvy, nestalo se – nic. Pokračoval stejně jako předtím.

Později už vkládal převážně příspěvky jednoho konkrétního média. Nic víc dělat nepotřeboval – nabral si stovky přátel, dostal desítky lajků a všichni sdíleli osvědčenéh redaktora tak či onak do všech skupin. Náš profil mezitím založil svou skupinu, kam sdílí dál tyto příspěvky. Nemusí nic vymyslet, nic vlastního k tomu nedodává, není třeba. Několikatisícový stroj už jede samospádem.

Nabízejí se otázky. Proč to dělá, když nikdy nepublikoval žádný vlastní záměr, žádnou doktrinu, kolem které by bylo třeba vytvořit vlastní skupinu, když jsou se stejným tématem a stejnými příspěvky desítky jiných? Proč to udržuje v chodu, když pod příspěvky ani na své zdi nekomunikuje se svým fanklubem téměř vůbec, jen tam nechává lidi komentovat a na většinu otázek neodpovídá ani ve skupině, ani na své zdi? A pak zásadní otázka, která spojuje tento profil se spoustou podobných. Proč to nikomu nepřipadá zvláštní?

Jak je možné, že třem tisícům lidí vyhovuje hodnotit desítkami emotikonů příspěvky zcela odosobněné? Jak je možné, že se nikdo nepozastaví nad tím, že onen profil nikdy nic vlastního nepíše a nikomu neodpovídá? Opravdu nám tohle stačí? Je skutečně naše touha někam patřit tak intenzivní, že je nám jedno, kam to bude nebo kdo a proč za tím stojí?

– pokračování příště –

– ava –

Zaujali jsme Vás? Podpořte nás! Děkujeme!

VOLEBNÍ SPECIÁL

531 Shlédnuto

Úvod

Když se nám nelíbí něco, co se děje v naší zemi, existuje jediný legální způsob, jak to ovlivnit – jít k volbám a dát svůj hlas někomu, o kom se domníváme, že je schopen oné změny dosáhnout. Většina z nás má s volbami už nějakou zkušenost. Mnozí se zklamali v těch, jimž svůj hlas s touto důvěrou odevzdali, někteří lámou hůl nad volbami jako takovými a jiní naopak mají jasno a své stanovisko celý život nezmění. Před každými volbami navíc dorostou do voličského věku další mladí, pro něž to bude premiéra.

Nelekejte se, Cui bono nemá ambici být komukoli rádcem v tom, koho a proč je dobré a správné volit. Tento projekt je a chce zůstaat striktně apolitický. Zabývá se obranou proti manipulacím. Zkušenosti z předvolebních období u nás i ve světě v posledních letech jsou z tohoto pohledu varující – v předvolebních bojích se používá a často i zneužívá cokoli, bylo by divné, kdyby platformy s takovým dosahem, jaký mají sociální sítě, zůstaly ušetřeny.

Proto pro vás otvíráme volební speciál, kde budeme mapovat podvody a manipulace, které překračují hranici čestného boje. I v tomto případě budeme rádi, když nám do skupiny nebo na messenger pošlete Vaše zkušenosti. Zároveň bychom byli rádi, kdyby se do našeho projektu zapojili i Slováci, u nichž je předvolební kampaň v plném proudu a jistě by k tomuto tématu měli spoustu nesmírně cenných podnětů.

Proč začínáme teď, když nejbližší volby jsou až na podzim?

Začínáme už teď, protože ti, kteří chtějí být zvoleni, už dávno začali. Pokud se nechceme ocitnout na chvostě celého příběhu, musíme se kolem sebe dobře dívat teď, ti, které chceme volit, jsou si sakra vědomi toho, že už teď záleží na každé maličkosti.

Bohatá nevěsta

Jsme v situaci bohaté nevěsty, kterou si budou strany předcházet a namlouvat. A pro bohatou nevěstu není snadné prokouknout, kdo tak činí pro mrzký groš a kdo z lásky. Naše situace je o to těžší, že nejde jen o naše osobní štěstí a spokojenost, ale o celou zemi.

Buďme tedy pozorní

Budeme vás upozorňovat na nepěkné a podvodné praktiky, které souvisí s volbami. Zaměříme se ale jen na ty, které se týkají jednotlivců, popřípadě diskusních skupin. Činnost médií je v tuto chvíli nad naše možnosti a navíc se jí již zabývá několik velmi kvalitních projektů, jimž nechceme konkurovat. Potkáte-li se s manipulací nebo nevysvětlitelnou reakcí skupiny nebo jednotlivce na sociální síti, pošlete nám svá zjištění, prošetříme je, zanalyzujeme a navrhneme přiměřenou obranu. V nejbližších dnech zveřejníme první díl navazující na seriál o FB přátelstvích.

Buďme všichni pozorní, jde tu o budoucnost. Už teď.

Anna Valentová

Zaujali jsme Vás? Podpořte nás na Startovači! Děkujeme!